Je tu další díl... Trvalo mi to měsíc, což je docela dlouho, takže pardón :D

Původně jsem to plánovala ukončit v dalších pár dílech, jak na to ale tak koukám, docela se to zamotalo... No snad se to moc neprotáhne.

Tak no.. měla jsem takovou depku.. Takže jsem něco napsala.. :D snad je to pryč.. ;) btw. doufám že se bude aspoň trošku líbit, i když pochybuju ;) :P

Kitý: No tak po dlouuuhé době další díl.. ;) Tentokrát má pěknej konec Phrealy. :) Už jsme se dohodly na konci, takže takový dva díly a skončí to.. ;)

Phrealy: No, řekla bych, že tohle je předposlední díl, takže tím příštím to skončí. Díky, Kitý :) (Je to trošku kratší, ale do jednoho dílu by se to nevešlo :/ )

Těšte se lidi :)

Bože... Tenhle můj zvyk přidávat články skoro o půlnoci je vážně na prd... =.=''

Měla bych s tím něco dělat, vážně. I když dneska jsem stejně neměla čas, ale stejně!! :D

Kitý dneska přidala dva články! Yahoo!!

Tak.. Celkem dlouho jsem to nepsala.. tak doufám že si to aspoň pamatujete.. ;) Kdyžtak nemějte prosím žádný kidy, že si moc upravuju ten děj. Protože se všechno dozvíte, jestli se někdy (já věřím že jo) dočkáte konce. Celkem jsem to zkrátila. Původně to mělo být tak dvakrát delší než to bude! :D

Pardon za to, že to je tak krátký.. ale já se prostě nudila a tohle napsala ;) Tak aspoň něco po tý dlouhý době co jsem nedělala vůbec nic :/ :D omlouvám se.. O:)

Tak... Zase se ozívám. Promiňte, že to neni ZZSB, ale neměla jsem nainstalovaný word... A neni to moc drabble, takže to asi v nejbližší době dám někam jinam, jestli na to teda nezapomenu. Napsala jsem to už včera, ale chtěla jsem to přidat až dneska v nějakou snesitelnou dobu... No bohužel jsem přišla domů až teď... Jo a vážně nepíšu o té slavné nové technice z NS, ale o páru z Drrr!! :D

Btw... Hned na začátku používám takový ten japonský zvyk zdravení, když přijdete domů. Nevím jak je přesný překlad a v češtině to zní trochu divně, ale prostě jsem to musela použít, aby jejich zdravení znělo trochu šlechetněji než jenom čau/ahoj/pořád si ještě neumřel?/_ ... Takže asi tak :D

Tak... Další díl mojí zapomenuté ffky :D

Plánuju jí dopsat a až potom začínat s čímkoli dalším, logicky... Pokud by někoho zajímalo, co se děje s Příběhem dne a noci... Kitý nemá moc přístup k počítači, tak nevím, kdy to dopíšem (Navíc teď ještě byli ty Velikonoce...). Doufám ovšem, že co nejdřív a taky doufám, že se mi nějak podaří obnovit přidávání článků na tenhle blog... Už se to totiž zae zaseklo, jak ste si možná všimli... Tak se budu snažit, i když jsem asi jediná, no nevadí...

Ještě k tomuhle... Plánuju to ukončit tak během jednoho dvou (maximálně tří) dílů. Tedy podle toho jak mi to vyjde, každopádně to ale skončí brzy. Plánuju k tomu něco nakreslit, no uvidíme jestli se k tomu dostanu a jestli ségra najde cd ke scanneru...

Tak... Jaký to dnes skvělý den :D
Z nikoho jsem si sice nějak zvlášť nevystřelila, ale myslím, že tak od mých 9 let, už tenhle den stejně ztratil význam... Víte jak mě štve to téma týdne?? Vůbec netušim, co na něj napsat... Tak si to kompenzuju nedělním článkem o ničem :D :D
Ano, přesně tak, o ničem. Chci se vám omluvit za zpoždění DaNa(příběh dne a noci, odteď o tom hodlám mluvit takhle :D). Ale zase na mojí obranu... Já za to nemůžu, to Kitý! :D... Ne, prostě se moc nějak nesejdem na facu na delší dobu, abychom to mohly napsat, tak to možná dopišem pak nějak společně a ne takhle na dálku přes internet.... Taky se omlouvám, že tenhle článek nebude ani nějak moc dlouhej, protože vážně nevím o čem psát, což je ale jedno, protože to stejně nikdo číst nebude... Chjo... Asi si pujdu napsat zase nějakej drabble... Tak vám tu můžu dát jako bonus do tohohle článečku nějakou krátkou pitomůstku, aby nebyl tak krátký, co? :D Tak tedy... A bude to samozřejmě tématické ;)

Zase píšu téma týdne pozdě večer =.=' ... To ovšem není to, o čemje tenhle článek, že? Odklon od tématu, ano to mám ve zvyku :D

Tak tedy... Téma je Moje země, že? Nemyslím si, že existuje nějaká "moje" země, když už to tak ale mám brát, asi by to bylo Česko... Víte, já jsem totiž z Ruska. Narodila jsem se sice tady, takže můžu používat pojem rodné Česko, ale mí rodiče a vůbec celá moje rodina jsou Rusové s tím, že se sem mí rodiče přistěhovali, když byli ještě poměrně mladí. Už hodněkrát mě napadlo - Co kdyby se přestěhovali do jiné země? Třeba do Ameriky? Mluvila bych anglicky, pravděpodobně žila úplně jiným životem, byla bych na tom líp nebo ne? Nebo třeba Japonsko... Nepatřím sice mezi takové ty fanoušky mangy a anime, kteří by nejraději v Japonsku žili nonstop (nechci nikoho urazit), ale ráda bych se tam podívala. Tím to ale tak končí, upřímně... Jsem ráda, že jsme se rovna do toho Japonska nepřestěhovali. Víte, oni japonci jsou totiž docela silní rasisti. K turistům se sice chovají dobře, ale kdybych tam měla vyrůstat, jsem si jistá, že by to pro mě bylo třeba i těžší než tady v ČR. Tam máte restaurace a obchody, kam třeba cizinci ani nesmí a na dveřích vysí velký nápis "Japanese only". A ve školách šikanují dokonce i poloviční japonce, co teprv teda nějakou rusku, že? Taky jsem ale ráda, že tou zemí nebyla třeba Indie a podobné státy... Je ale celkem logické, že jsme tam neskončili, vždyť se podívejte jak je to daleko. Přesto si ale myslím, že za zvážení to stálo. Tak a co ostatní evropské státy? Třeba taková Anglie, Irsko, Německo? Nebo třeba Itálie? V každé jednotlivé zemi bych se pravděpodobně chovala úplně jinak, žila na jiné úrovni a znala se s úplně jinými lidmi. Je to až záludné, kolik měli mojí rodiče možností a že jeli zrovna sem. Do takové malé zemičky. Nikdy jsem se pořádně nedozvěděla proč, nebo si to prostě nepamatuju. Každopádně jsem za to ale ráda. Jsem si jista, že kdybych skončila kdekoli jinde, nakonec bych byla za svou zemi ráda, přesto si ale dovolím říct, že Česká Republika byla vážně dobrou volbou. A jak ráda říkám (nebo si alespoň myslím), nelituju ničeho v mém životě, jen těch maličkostí, co se jim nakonec zasmějete. Ale všechno má přeci svůj smysl, že? Chyby děláme proto, abychom se z nich později dokázali poučit a svou práci/přítele/přítelkyni opouštíme proto, aby nás zastihl/a ta pravá, osudová. Pak budeme ještě za ty předešle zkušenosti jistě rádi. Ale to jsem trochu odbočila.

Každopádně chci říct/napsat jedno. Vím, že na mě ještě před mým narozením čekalo spostu možností a příležitostí, já ale neměla moc je rozhodnout. Vím, že kdyby se stalo tohle, tak by se třeba polovina věcí v mém životě udála úplně jinak. Ale kdyby je velmi úskočné slovo, i když ho používám ráda, dávám si pozor kdy. Jsem ráda za svůj život tady v Česku. Jsem ráda za všechny ve svém životě. Za mojí otravnou sestru, která mě po večerech otravuje mlaskavými zvuky a zpíváním. Za mojí babičku, která mě bičuje kecy o nepořádku a že si s takovou nikdy nenajdu manžela. Za svojí mámu, která mě živí a je mi oporou, i když jí občas sama potřebuje. Za svojí kočku, co mě dokáže uklidnit, protož na tom malém stvoření si ani tak krutý člověk jako já nedokáže vylévat svůj vztek. Za svoje kamarády, učitele, známé, nepřátele, za ty všechny, co znám a co se mi starají o zábavu v mém životě. V neposlední řadě taky za ty, co tu už se mnou nejsou.

Víte... Jedna z největších otázek, co mě v souvislosti se zemí, ve které žiji, nebo bych mohla žít, napadají, je tato - "Byli by mrtví? Nebo by stále žili?" . V životě mě už sice opustilo spoustu skvělých lidí, aniž by to oni sami chtěli a já bych jim jejich smrt nikdy nepřála, ale přesto dokážu na tuhle otázku lechce odpovědět jinou. Co kdybych v tom "jiném životě" byla sama mrtvá? A proto se tím nikdy nezabývám. Žiju život takový jaký je, přijímá všechno, co mi dává, loučím se se vším, co mi bere. A jsem ráda za mou zemi, která mi poskytuje azyl do doby, než se vydám dál. Kdo ví? Třeba se až budu dospělá odstěhuju, to je taky možnost. Posunout generaci zase o dům dál. Česko je každopádně nádherná země a i se všemi svými chybami, ať už těmi většími nebo menšími, mám ho ráda takové jaké je.